BlueBoard.cz

pocamag.cz on Facebook

Tao, jež lze vyjádřit slovy, není absolutní tao
stojící na počátku souvztažných protikladů
jakmile všichni pod nebem seznají krásu krásou,
objeví též ošklivost.
Jakmile všichni pod nebem seznají dobro dobrem
objeví i zlo.
Proto bytí a nebytí se navzájem plodí,
obtížné a snadné se navzájem tvoří,
dlouhé a krátké se navzájem měří,
vysoké a nízké se navzájem pojí,
tóny a hlas v harmonii se slučují,
předtím a potom se navzájem sledují.
Proto moudrý
jedná, aniž zasahuje,
a učí beze slov.
Takto věci povstávají, uvedeny do pohybu,
a on se od nich neodvrací,
dává jim život, ale nepřivlastňuje si je,
koná, avšak nevytváří závislost,
završuje dílo, aniž si činí nárok na zásluhy.
Poněvadž na ničem neulpívá,
nikdo mu nic nemůže vzít.

Tao je jako prázdná nádoba.
Její užitečnost se nikdy nevyčerpá.
Jak nepochopitelné!
Duch údolí nikdy neumírá.
Jeho jméno je mystická žena.
Brána k mystické ženě
je kořenem nebes a země.
Neustále a bez ustání
zdá se, že čeká.
Dospěj k ní
a s lehkostí bude ti sloužit.

Napni luk do krajnosti
a budeš želet, žes ruku nezastavil včas.
Ostři meč do plnosti
a na dlouho ostří nezachováš.
Naplň své síně zlatem a nefritem
a neudržíš je v bezpečí.
Pyšni se bohatstvím a slávou
a zaseješ semena své zkázy.
Když dovršíš dílo, spočiň v ústraní.
Taková je cesta tao.

Třicet loukotí se sbíhá ke středu kola,
leč jen z jejich nebytí a prázdna
vyvstává funkčnost kola.
Hlína dá tvar nádobě,
leč jen z jejího nebytí a prázdna
vyvstává funkčnost nádoby.
Dveře a okna stvoř v stěnách domu,
jen z jejich nebytí a prázdna
povstane funkčnost domu.
Taková je prospěšnost bytí
a potřebnost nebytí.

Mudrcové dávných časů dosáhli moudrosti tak jemné
a vhled jejich tak hluboký byl, tak pronikavý,
že stěží mohl někdo jim porozumět.
A poněvadž není způsob, jak prohlédnout
jejich nedozírnou hloubku,
vnější tvář jen, jak jevila se světu,
zrcadlit snad může jejich bytí;
obezřetní, jak by přecházeli zmrzlou řeku,
váhaví, jak nástrahy když cítí ze všech stran,
důstojní a vážní, jak byli by tu hosty,
plaší a skromní jak tající led,
ryzí a pravdiví, jak kůry zbavený kus dřeva,
otevření jak údolí,
neproniknutelní, jako temná voda.
Kdo nachází nehnutost a klid v světě
plném vířícího kalu?
Klidem bez pohybu kalné stává se čirým.
Kdo na dlouhou dobu udrží si nevzrušené ticho?
Skrze činnost ticho vchází zpátky do života.
Ten, kdo v sobě chrání toto tao,
má se na pozoru před přeplněním,
a poněvadž se střeží přeplnění,
přesáhl vyčerpávání i obrodu.

Dosáhni nejvyšší nečinnosti!
Drž se neochvějně prvotního klidu!
Myriády věcí krystalizují činností
a rostou v aktivitě,
já však vidím, jak stahují se zpět
k pokojnému nehnutí
tak, jako rostlinstvo, jež bujně vzkvétá
a pak se vrací ke svým kořenům a k půdě,
z nichž povstalo.
Návrat ke kořenům znamená
spočinout v nečinnosti,
návrat ke kořenům je návrat k osudu.
Návrat k osudu znamená
dovršení věčného zákona.
Pochopit věčný zákon znamená dojít osvícení.
Nedbat věčného zákona znamená
odsoudit se k neštěstí.

Poddej se a uchováš si celistvost.
Skloň se a budeš se moci napřímit.
Staň se prázdným a budeš naplněn.
Znič se a budeš obnoven.
Být v nouzi znamená vlastnit.
Mít mnoho znamená být zmaten.
Proto mudrc přijímá jen jednotu
a stává se světu vzorem.
Nestaví se na obdiv,
a proto září.
Neospravedlňuje se,
a proto je všude proslulý.
Nevychloubá se,
a proto mu lid věří.
Nevyvyšuje se,
a proto ho lid následuje.
Poněvadž nebojuje,
nikdo na světě s ním nesoupeří.
Starci se nemýlí, když praví:
„Poddat se znamená uchovat si celistvost.“
Je tedy celistvý a svět se před ním sklání.

Pokročilý člověk když naslouchá tao,
vytrvale se snaží žít s ním v souladu.
Průměrný člověk když naslouchá tao
zdá se, že ho nevnímá i vnímá zároveň.
Nevyspělý člověk když naslouchá tao,
rozesměje se v hlasitém smíchu.
Kdyby však nebylo vysmíváno, nebylo by to tao.
Proto praví staré rčení:
„Kdo pochopil tao, jeví se nechápavý,
kdo rozvinul tao, jeví se, jako by couval zpět,
kdo kráčí vyrovnanou cestou tao, jeví se,
jako by vstával a padal.“
Mimořádný charakter jeví se prázdný,
neposkvrněná bělost jeví se pošpiněná,
velký charakter jeví se nedostatečný,
pevný charakter jeví se vratký,
ryzí hodnota jeví se znečištěná.

Nejjemnější substance světa
prostupuje tou nejtvrdší.
Co je bez formy,
proniká tím, v čem není skuliny.
Skrze to jsem poznal prospěšnost nekonání
a předávání nauk beze slov.
A prospěch z nekonání
nemá ve vesmíru obdoby.

Nejvyšší dokonalost jeví se nedokonalá,
nic ji však neoslabí.
Nejvyšší hojnost jeví se skrovná,
nikdy se však nevyčerpá.
Co je rovné, vypadá křivolace,
nejvyšší um vypadá neobratně,
největší výmluvnost vypadá zajíkavě.
Pohyb překonává chlad,
avšak nehybnost překonává žár.
Člověk klidný a tichý dává směr
všemu pod nebem.

Aniž vykročíš za práh svého domu,
můžeš poznat svět.
Aniž pohlédneš z okna,
můžeš poznat tao nebes.
Čím více se držíš vědění,
tím méně víš.
Proto mudrc ví, aniž vyšel z dveří,
rozumí, aniž musel vidět,
dovršuje, aniž činil.

Kdo soustředí se na znalosti, den za dnem je hromadí.
Kdo soustředí se na tao, den za dnem se jich zbavuje.
Stálým oprošťováním dospěješ k nezasahování.
Nekonáš-li, vše je vykonáno.
Svět si podmaní jen ten, kdo nezasahuje.
Kdo má nutkání konat, nikdy ho nezíská.

Kdo ví, mlčí.
Kdo mluví, neví.
Utěsni všechny otvory,
pozavírej své dveře,
otup své hrany,
sjednoť svůj zmatek,
zmírni svou zář,
ponoř se pod všechny bouře světa
a dosáhneš mystické jednoty.
Pak se tě nedotkne láska ani nenávist,
zisk ani ztráta,
uznání ani hanba.
Proto budeš nade všechny uctíván.

Uskutečňuj nekonání.
Hleď si nezasahování.
Vychutnej, co bez chuti.
Ať velká či malá, ať od mnohých či od jednoho,
odpovídej na zášť ctností.
Rozhoduj těžké, dokud lehké je.
Utkej se s velkým, dokud malé je.
Řeš obtížné problémy světa
v době, kdy ještě prosté jsou.
Takto se moudrý s velkými problémy nepotýká
a dosahuje velikosti.
Kdo snadno činí sliby,
zjistí, jak obtížné je uchovat si důvěru druhých.
Kdo věci zlehčuje, setkává se s těžkostmi.
Mudrc pohlíží na věci jako na těžké,
a proto se neocitá v nesnázích.

Co pokojně leží, to snadno uchopíš.
Co se dosud neprojevilo, tomu snadno předejdeš.
Co jak led je nestálé, to snadno rozpustíš.
Co je nicotné, to snadno rozprášíš.
Řeš věci dřív než povstanou.
Zkroť chaos, než se rozhojní.
Objemný kmen vyrůstá z tenkého proutku.
Vysoká věž začíná hroudou hlíny.
Cesta tisíc mil začíná prvním krokem.
Kdo činí, dílo znehodnotí.
Kdo chce sevřít osud v hrsti, tomu vyklouzne.
Proto moudrý nejedná, aby dílo nezmařil.
Proto nesvírá, aby nepozbyl.
Záležitosti lidské hatí se těsně před dokončením.
Buď pozorný na konci jako na počátku
a nezdar odvrátíš.
Moudrý touží být prost všech přání
a nepřikládá význam tomu, co nelze získat.
Učí se, co je zapomenuto,
a vzkřišuje, co lidstvo ztratilo.
Tak účastní se přirozeného běhu bytí,
aniž si dovolí zasahovat.

Po celém světě říkají,
že mé učení, tao, je bláznovství a nerozum.
Což právě to není důkaz jeho velikosti?
Kdyby nepodobalo se bláznovství,
dávno by bylo bezcenné.
Mám tři klenoty,
chraňte je a mějte za nejcennější poklad.
První je láska.
Druhý je střídmost: nechtěj příliš mnoho.
Třetí je zdrženlivost: nebuď první na světě.
Kdo miluje, nezná bázeň.
Kdo je střídmý, nebaží po moci.
Kdo nedychtí být první na světě,
může rozvinout své vlohy a nechat je dozrát.
Kdo se vzdá lásky a odvahy,
kdo opustí umírněnost a hromadí moc,
kdo přestane držet se zpátky a uhání vpřed,
odsuzuje se k záhubě!

Mé učení je snadné pochopit
a snadné je ho uskutečnit.
Nikdo ve světě mu však nerozumí
a nikdo ho nenaplňuje.
V mých slovech dlí podstata,
v činech lidských systém a řád.
Protože to lidé nechápou, ani mně nerozumí.
Ti, do rozumí, jsou vzácní,
proto i já jsem vzácný.
Mudrc hrubý šat nahoře nosí
a skvostný nefrit ukrývá ve své hrudi.

Kdo ví, že neví, stojí nade všemi.
Kdo poznání předstírá, byť nepoznal,
má churavou mysl.
Avšak ten, kdo chorobu své mysli rozpozná
jako chorobu,
není choromyslný.
Mysl mudrce nechuraví.
Rozpoznává chorou mysl jako chorou,
proto je jeho mysl zdravá.

Když člověk se zrodí, je měkký a slabý,
když umírá, je ztuhlý a strnulý.
Tvorstvo a rostliny, když rodí se a rostou,
jsou hebké a vláčné,
když umírají, jsou křehké a seschlé.
Proto ztuhlost a strnulost jsou průvodci smrti,
ohebnost a jemnost jsou průvodci života.
Proto silná vojska prohrávají bitvy.
Mocný strom neujde sekeře.
Velké a silné patří pod zem.
Jemné a poddajné má místo nahoře.

Mezi všemi věcmi pod nebem voda je nejslabší,
nic ji však nepředčí v přemáhání tvrdého,
v tom je nepřekonatelná.
Slabost vítězí nad silou
a něha nad tvrdostí.
Není v světě, kdo to poznal,
není v světě, kdo by to uplatňoval.
Proto mudrc praví:
Kdo na sebe bere urážky světa,
je jeho zachráncem.
Kdo na bedrech nese hříchy světa,
je jeho králem.
Avšak přímá slova vždy zdají se pokřivená.